Proč nemám ráda seznamky
Že je člověk tvor společenský, jsem věděla už ze školy. Neodbytný pocit osamění mě přepadl po rozvodu. Co s tím udělat Hle spásná myšlenka- dlužno dodat, že ne z mé hlavy- proč nezkusíš seznamku! Seznamka? Není to blbý? Někdo mě pozná, má logická a neochvějná argumentace. Ale kdepak, soudila má mnohem zkušenější přítelkyně.
První kámen úrazu- přihlášení. Mám dojem, že nedisponuji takovou inteligencí jako většina populace, takže to, co jinému trvá několik minut, bylo mnou realizováno den a půl. Musím se pochválit, vydržela jsem. Patrně se ve mně vzedmula jakási houževnatost a cílevědomost, o kterých jsem si myslela, že ve mně ani nesídlí. Vždyť na konci mého snažení bude ten na bílém koni, tedy třeba alespoň ten vyvolený, na koni netrvám.
A teď, co tam napsat? Normální- jaká jiná můžu být- holka hledá také normálního kluka, zájmy- hudba, sport, příroda, kultura. Text nemastný neslaný, alespoň nikoho neurazí, na druhou stranu asi i nenadchne. Ale dobrá, pro počátek to stačí. A foto? No nějaké, kde mi to sekne, je tohle z dovolené, hmm to jsem ale kočena. Vše odesláno, vyčkávám jako kočka na svou kořist.
Ahoj, chceš si se mnou povídat? Klasický dotaz. První, co mě zaujalo, byly fotografie, ovšem ne toho hledajícího lásku, ale jeho miláčků. Jsem citově založená žena, proč nereagovat? Následovala zpráva začínající slovy- Brzi bysme se mohly …- hergot, co to je? Rázem přišla zpráva v úplně jiném tónu- Mohli bychom se brzy vidět? Aha, asi chyba v počítači, roztěkanost, to se stane každému. Hladová po novém vztahu říkám si, jdu do toho. Následoval den D. Zimní večer, místem setkání náměstí malého města. Roztoužená přicházím na místo určení. Odněkud zazní- Ahoj- otočím se a nevěřím svým očím. Již jsem pochopila mnohé, co se mi jevilo jako nejasné a omlouvala jsem to. Přede mnou stál mužík nejasného věku s dlouhými mastnými vlasy, patrně teplokrevný, když byl mráz a sníh s rozhalenkou až do půlky břicha- asi aby vynikla jeho „mužná hruď“. Podlomila se mi kolena. Na- do ruky mi strkal jakýsi pugét. Jej, to jsi Ty? Ano, Milan. Nervózně se rozhlížím okolo sebe, snad tady není nikdo známý. A ejhle, když trapas tak pořádný. Z hotelové restaurace na náměstí vychází rodinka a jednou zašveholí- dobrý večer paní učitelko. Zvídavě si prohlížejí mého společníka, z pohledů je mi už jasné, co si myslí. Dílo zkázy je dokončeno.
Takže … pokud na seznamce není foto a přicházejí celkem nejasné zprávy, neomlouvejte to, není to chyba počítače, ale chyba je jistě na straně druhé- toho hledače.
To byl jen počátek …..