Cyklovýlet
Také vás už napadl dotaz, jak nejlépe naložit s krásným slunečním dnem? Pokud ano a odpovědí bylo ještě vzít kolo a udělat si výlet, tak jste úplně té stejné vlně jako já.
A teď zvolit to správné místo. Optika ženy je dosti jednoduchá, pokud nedisponujete elektrokolem, musí být cesta jednoznačně po rovině. Já takový geroj určitě nejsem, abych si dala horskou časovku. Jako zcela ideální a odpovídající výše uvedeným parametrům se jeví cesta okolo Labe a Cidliny z Poděbrad do Libice nad Cidlinou. Sama nepojedu. Milá společnost je také zajištěna. Takže den D je tu. První překvapení na mě čekalo v Poděbradech, takový sběh lidu jsem naposledy viděla na pouti v Kutné Hoře. A další problém je tady. Kde zaparkovat? Všude jsou zóny. Čert aby to spral. Po dlouhém kroužení městem jsem konečně nalezla místečko, i když teď s odstupem času přiznávám, že nevím, zda jsem byla dost vzdálena od přechodu a zda mé parkování neodporovalo dopravním předpisům. Pravdou zůstává, že botičku jsem na svém miláčku nenalezla. A teď smontovat kolo a hurá na cestu. My necyklisté o první delší cestě víme své. Zadek není dostatečně otlačený, takže druhá půle výletu je přímo pohromou. Ještěže jsme dělali zastávky, na soutoku to byla jistota a u hradiště Slavníkovců nutnost. Ale počasí bylo extra de lux.
Odměnou v závěru byla kávička a zmrzlina v Café Oliver. Pohoda kolonády, pocit, že už nikam nebudu muset jet. A teď je přede mnou přímo Hamletovo dilema- jezdit, či nejezdit? Odpověď zatím neznám. Ale jisté je- Chceš-li slastný pocit míti- musíš tělu naložiti.