Láďo, Ládíku!
Šikana-už to slovo ošklivě zní! A co se za ním skrývá, raději nemluvit. Jen mám takový pocit, že dnes vše, co je nám nepříjemné, bývá jednoduše označováno jako šikana-nepříjemný pohled, útočnější slovo, nadávka… ano, to vše je už takto vnímáno. Ale jak to bylo v době našeho dětství? To bylo jiné, tak trochu se hrálo na právo silnějšího, ale nikoho to myslím nepoznamenalo.
Byl konec osmého ročníku a čekala nás středoškolská studia. Jak nejlépe oslavit tento okamžik? Dýza-to je jasnačka. Tehdy ještě fungoval pionýrský oddíl, pod jeho záštitou a pod bdělým okem paní třídní mohla tak očekávaná akce vypuknout. Nepatřila jsem právě mezi klidné žáky a společně s ostatními spolužačkami jsem bylo schopna v podstatě kohokoli vytočit-učitele chemie mrtvou myší na židli, nebo ruštináře posunkem, který vypadal jako nevinné škrábání se pod nosem, ale bylo něco úplně jiného. Ten nebožák měl knír, když se ke mně přidala celá třída, dělala tentýž posunek a vydrželi jsme to celou hodinu, tak určitě chápete, že dvojí přesazení během hodiny nic nezmohlo a učitel se mohl bláznit. A co vymyslet na rozlučku? Hele Láďa! Takový truhlík stydlivý! Což se na něj nalepit a stále ho pronásledovat? Jak jsme to vykoumaly, tak se stalo. Parta děvčat stále běhala za Láďou a řvala-Láďo, Ládíku, pojď s námi! Kluk jako smyslů zbavený pobíhal po třídě, pak vyběhl na chodbu a do druhého patra. Chytnul se věšáku, začal brečet a my čuměly, co se stalo! Vše jsme nahlásily třídní a ta Láďu uklidnila. No, nebylo nám dobře po těle. Rok s rokem se sešel a bylo 20 let od ukončení základní školy. Otevřou se dveře restaurace a v nich Láďa. Štíhlý, moderně oblečený, nagelované vlasy, elegantní, podnikatel. Ke každému přistoupil, podal ruku a prohodil něco příjemného. Padla mi čelist! To snad ne! A další překvapení na mě ještě čekalo. Následují týden v hodině češtiny, jsem si všimla, že jedna šestnáctiletá holčina má jakousi fotografii v penálu. Podívám se blíž a on Láďa. Zvědavost mi nedala! Koho to tu máš? To je dýdžej! Je fantastický! Miluju ho!
Co z toho vyplývá? Možná naše pošťuchování posunulo Láďu k tomu, že si řekl, já se sebou něco udělám. A povedlo se mu to. Mnozí chytří a sebevědomí spolužáci toho moc nedokázali. A že by jejich foto měla nějaká o generaci mladší slečna? Tak o tom si mohou nechat jenom zdát!